Co změnilo Petra?
Jednou z nejproslulejších osobností Bible je apoštol Petr. Petr, jeden z prvních Ježíšových učedníků, měl velmi barvitý charakter: byl to hrubý a neotesaný rybář překypující energií a připravený jednat.
Po dobu Ježíšova osobního vedení a učení si Petr často razil svou cestu jako příslovečný slon v porcelánu. Zdaleka nejvýřečnější ze všech 12ti učedníků neváhal říct, co si myslí, nebo udělat, co považoval za správné, aniž by uvážil případné následky. Muži síly jsou muži omylů, a Petrův silný charakter, sebedůvěra a tvrdohlavé názory na to, jak by se věci měly mít, často vyústily v závažné omyly a přehmaty.
Ovšem krátce po Ježíšově vzkříšení prošel Petr dramatickou proměnou. A právě o této proměně vypráví náš příběh. Začneme posledními hodinami Ježíšovy služby na zemi a přeneseme se k poslední večeři, kterou Ježíš jedl se svými učedníky v předvečer svého ukřižování.
„Než zakokrhá kohout…“
Ježíš věděl, že už brzy bude trpět muka a zemře za hříchy světa. Obrátil se ke svým učedníkům a řekl: „Vy všichni ode Mne této noci odpadnete, neboť je psáno: Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.“ (Viz Zacharjáš 13:7.)
Když to Petr uslyšel, se zanícením zvolal: „Kdyby všichni od Tebe odpadli, já nikdy!“
Ježíš věděl, co se stane, a tak mu odpověděl: „Dřív než kohout zakokrhá, třikrát Mě zapřeš.“
Petra se taková předpověď dotkla a ještě s větším přesvědčením trval na svém: “I kdybych měl s Tebou zemřít, nezapřu Tě!“ Podobně mluvili všichni učedníci a přidávali se k Petrovi s ujištěním, že také oni budou stát při Ježíši, ať se stane cokoli.
K Petrovu zděšení se však Ježíšova slova brzy vyplnila. Tu samou noc, když byl Ježíš v Getsemanské zahradě a modlil se se svými učedníky, přišel oddíl chrámové stráže od velekněžích a starších spolu se zástupem ozbrojeným meči a holemi. Zmocnili se Ježíše, který se jim nevzpíral, protože věděl, že přišel Jeho čas, a pokojně s nimi odešel. Sám. Ježíšovi učedníci se v panické hrůze rozutekli do noci, aby si zachránili alespoň holé životy.
Když Ježíše odváděli k veleknězi před narychlo svolanou radu, aby ho soudili, Petr za nimi zpovzdálí šel a vše pozoroval. Venku na nádvoří si nervózního Petra všimla jedna žena a zeptala se: „Nejsi ty z Jeho učedníků?“
On to vehementně popřel: „Nejsem!“
Zakrátko, když stál Petr u ohně a ohříval se, muž, který byl přítomen Ježíšovu zatčení na něj ukázal a hlasitě zvolal: „Což jsem tě s Ním neviděl v zahradě Getsemanské?“
„Přísahám, neznám toho člověka!“ odpověděl Petr.
Ale brzy přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich! Vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje. Jsi z Galileje jako ten Ježíš. Určitě jsi jeden z Jeho učedníků.“
Petr v obavách o svůj život odpověděl ještě důrazněji: „Nevím, o čem mluvíte. Toho Ježíše neznám.“
Ani nedomluvil, když náhle zakokrhal kohout. V tu chvíli stráže odváděli Ježíše přes nádvoří do druhé budovy. Pán se obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na Ježíšova slova: „Dřív než kohout zakokrhá, zapřeš Mne třikrát.“
Petr, zaplaven výčitkami svědomí nad svým skutkem, vyběhl z nádvoří do noci. Nakonec klesl k zemi a hořce se rozplakal.
Zaslíbení moci
Na druhý den byl Ježíš ukřižován.
Učedníci se skrývali, protože se báli o život. Ježíš však tři dny po své smrti vstal z mrtvých a zjevil se jim v jejich úkrytu. Ve své lásce odpustil Petrovi i ostatním jejich strach i to, že Ho zapřeli a Jeho slova je naplnila novou silou a vírou.
Ježíš se učedníkům ukazoval po čtyřicet dní, povzbuzoval a připravoval je na jejich poslání. Poslední den před nanebevstoupením jim nařídil, aby se vrátili do Jeruzaléma a čekali na „Otcovo zaslíbení.“ (Viz Lukáš 24:49.) Největší proměna jejich životů byla na dosah ruky.
Apoštolové se vrátili do Jeruzaléma a spolu s více než 120 dalšími následovníky, jejich manželkami a dětmi čekali, tak jak jim Ježíš nařídil. Deset dní poté byly jejich modlitby vyslyšeny náhlým a ohromujícím projevem Boží moci. Svatý Lukáš později napsal: „Strhl se hukot z nebe, jako když se začne prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“ (Skutky 2:2-4).
To bylo ono! To bylo to, na co čekali – nadpřirozená síla od Pána, která je teď, když Pán odešel, měla zmocnit k tomu, aby dále pokračovali v Jeho díle. Strach, obavy a neschopnost jednat podle svého přesvědčení, byly náhle pryč. Petr, proměněn nadpřirozenou silou Ducha svatého, vedl učedníky na největší evangelizační tažení všech dob.
Zázračná změna
V ulicích Jeruzaléma právě probíhala židovská oslava žní, významného náboženského svátku, na který se každoročně scházeli židovští poutníci z mnoha národů. Z ničeho nic uprostřed všeho vystoupil Petr spolu s ostatními učedníky – všichni naplnění Duchem svatým – a začali plynule mluvit cizími jazyky lidí, kteří toho dne navštívili Jeruzalém. Každý mluvil jazykem, který se nikdy předtím neučil a který neznal. Novina o zázraku se rozletěla městem a zanedlouho se seběhly davy lidí. Učedníci odvážně promlouvali k zástupům a zvěstovali jim dobrou zprávu o Boží lásce a spasení skrze Ježíše.
Petr vystoupil na schody nedaleké budovy, pozvedl ruce a oslovil ohromný zástup lidí. Všichni se utišili. Promlouval k nim s takovou autoritou a přesvědčením, že nejenže ten den uvěřilo v Ježíše 3000 lidí, ale zároveň se rozhodli stát Kristovými učedníky.
Tady se díváme na muže, který se po zatčení Ježíše zachoval tak zbaběle, že Ho třikrát zapřel. Nyní v tom samém městě, kde byl Ježíš před necelými dvěma měsíci zatčen, odsouzen a ukřižován, stál před tisícovkami lidí a odvážně všem zvěstoval Boží poselství.
Petr se změnil tak, jak se za něj modlil Ježíš. (Viz Lukáš 22:32.)
Co bylo příčinou této náhlé proměny? Nadpřirozená síla a moc Ducha svatého.
Boží Duch může pomoci každému z nás dokázat věci, které bychom sami nezvládli.
***
Každý, kdo se pomodlí a pozve Ježíše do svého srdce, přijme Boží dar věčného života a zároveň je do určité míry naplněn i Duchem svatým. Ovšem úplné naplnění, to, co Bible nazývá „křtem“ Duchem svatým, obvykle bývá až další zkušeností, která přichází teprve po přijetí Ježíše.
Vhodnou ilustrací je sklenice vody. I když sklenice není plná a je v ní jen trochu vody, pořád je to sklenice vody. Tak je to s mnohými křesťany. Mají jen omezené množství Božího ducha.
Křest Duchem svatým je jako naplnění sklenice po okraj tak, že přetéká. Ježíš řekl: „Kdo ve Mne uvěří, z jeho nitra poplynou proudy živé vody.“ (Jan 7:38). A v následujícím verši Jan dodává: „To řekl o Duchu [svatém], kterého měli přijmout ti, kteří uvěřili v Ježíše“. (Jan 7:39).
Otevři stavidla
Prvořadým úkolem Ducha svatého je pomáhat sdílet Boží poselství a lásku s ostatními lidmi. Naplnění Duchem svatým také zdokonalí tvůj osobní vztah s Ježíšem. Pomůže ti navázat bližší spojení, lépe udržovat spojení skrze modlitbu a hlouběji porozumět Božímu slovu.
A nejlepší na tom všem je, že i ty můžeš být naplněn Božím duchem – právě teď!
Všechno, co pro to musíš udělat, je požádat o něj. Je to stejné jako se spasením: nemůžeš si ho vydělat ani zasloužit. Je to dar. A potom nehledě na to, jestli pocítíš nějakou změnu či ne, můžeš si být jistý, že jsi ho obdržel jednoduše proto, že to Ježíš slíbil. (Viz Lukáš 11:13 – „Jestliže tedy vy, …umíte svým dětem dávat dobré dárky, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho o to poprosí?“
Přijmi Ducha svatého skrze tuto jednoduchou modlitbu:
„Milý Ježíši, naplň mě prosím k přetékání svým Duchem svatým, abych Tě mohl více milovat, lépe Tě následovat, rozumět Bibli a nebát se o Tobě zmínit ostatním. Amen.“ “
Duchovní spa 