Modlitba

Komunikace s Bohem ze srdce, jak to cítíme

Mohu si vzít dalekohled a dívat se do vesmíru na místa vzdálená milióny kilometrů. Ale také mohu svůj dalekohled odložit, jít do svého pokoje, zavřít za sebou dveře a v naléhavé modlitbě vidět větší kus nebe a být blíž Bohu, než kdybych byl vybaven všemi dalekohledy a hmotným zabezpečením na zemi. -Izák Newton

***

           Napadlo tě někdy, že naše moderní prostředky komunikace by lidem žijícím jen před několika generacemi připadaly zcela nepochopitelné? Přesto bez váhání vyťukáme číslo a mluvíme s někým, kdo se nachází na místě vzdáleném tisíce kilometrů, nebo pošleme e-mail kolegovi, který je právě na opačné straně zeměkoule, a on ho dostane během několika minut.

           Spojení s Ježíšem skrze modlitbu je právě tak jednoduché, skutečné a praktické jako telefonování. Pro někoho, kdo to nikdy nezkusil, bude tato představa pravděpodobně stejně nepochopitelná jako mobil nebo internet pro naše předky. A jedna obrovská výhoda v telefonování s Ježíšem je,… že On tě nikdy netípne. ☺

***

      Modlitba není jenom náboženský obřad nebo tradice; je to osobní živá komunikace mezi tebou a Bohem. Je to královská telefonní linka, kterou udržujeme spojení s nebem.

      Ježíš chce být tvým nejbližším a nejlepším přítelem a když Ho budeš volat o pomoc, vždy tě uslyší. Říká: „Volej ke Mně a odpovím ti. Ukážu ti veliké a neuvěřitelné věci, o kterých nevíš.“ (Jeremiáš 33:3). „Odpoví ti na modlitby a naplní tvoje potřeby duchovní i hmotné, uzdraví tě, povede tě a utěší tě.“ (Filipským 4:19.)

      Můžes si třeba napsat seznam lidí a situací, za které by ses chtěl modlit, a potom si najdi každý den pár minut a požádej Ježíše o pomoc a řešení. Nemusí to být určitá doba; můžeš se modlit po cestě do práce nebo při vaření. Krátkou modlitbu můžeš vyslat třeba i při procházce městem. Drž se toho a budeš překvapený výsledky.

Ježíš slíbil: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, Můj nebeský Otec to pro ně udělá.“ (Matouš 18:19).

***

Je to praktické

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem pochopila, že biblická zaslíbení jsou praktická a dají se uplatnit v každodenním životě. Bylo to pro mě zjevením, že Bůh skutečně myslí vážně všechna zaslíbení uvedená v Bibli a že je také do posledního písmene splní, pokud budu věřit a s jistotou si na ně dělat nárok.

Boží slovo říká, že mi byla dána „vzácná a převeliká zaslíbení“, abych se skrze ně stala „účastna boží přirozenosti.“ (2. Petrův 1:4.) Tato slova však díky mému omezenému chápání víry představovala jenom krásný text Písma, který se nedal brát vážně ani nijak prakticky využít.

Byla jsem podobná jedné prosté ženě ze Skotska, která prožila většinu svého života v zapadlém koutu skotských hor a byla tak chudá, že za ni církev musela platit i nájemné.

Jednoho dne jí pastor nesl peníze a při té příležitosti se zeptal: „Paní McKintricková, proč vám vlastně nepomáhá váš syn? Vím, že má v Austrálii docela dobré postavení a je to hodný chlapec, který vás hluboce miluje. Není to tak?“

„To víte, že ano,“ odpověděla matka, „a nikdy na mě nezapomíná. Každý týden mi posílá láskyplné psaní.“

Pastor byl velice zvědav, co že je to za syna, který tak miluje svoji matku, a přesto ji nechá bez podpory, a tak se zeptal, jestli by se mohl na nějaký dopis podívat.

Žena se brzy vrátila se dvěma balíky. „Tohle jsou jeho dopisy,“ řekla a podala pastorovi první balík. „A tady jsou krásné obrázky, které mi posílá s každým dopisem. Pěkně se vejdou do obálky a pro mě je to důkaz, že na mě myslí.“

„Obrázek v každém dopise?“ Pastorovi to nedalo. „Mohu vidět i ty obrázky?“

„Ale jistě,“ odpověděla žena. „Na některých je mužská hlava, na některých muž sedící na koni a hodně jich je s obrázkem krále. Podívejte se, zrovna tady je anglický král. Ať žije král!“

„Ať žije váš syn!“ vykřikl užaslý pastor. „Má drahá přítelkyně, víte, že jste bohatá žena? Tohle jsou peníze! Máte před sebou bohatství. Jen pomyslete, jak jste tu celou dobu trpěla bídu, a přitom přímo tady v domě máte jmění, o kterém jste si myslela, že jsou to jen hezké obrázky!“

Přesně takový byl můj problém, když jsem přistupovala k zaslíbením v Božím slově. Myslela jsem si, že jsou to jen hezké obrázky, jen pěkná slova. Ani ve snu mě nenapadlo, jak doslova mám brát Boží zaslíbení.

V Božím slově nám byla darována vzácná a převeliká zaslíbení; jsou jich tam stovky – nevyčerpatelný zdroj – prameny, které nikdy nevyschnou.

Očekávání

           Věřící se dělí do dvou skupin: ti, kteří se modlí a očekávají, že se něco stane, a ti, kteří se modlí a neočekávají nic.

           Modlitba je především prostředkem k dosažení cíle, spojovacím článkem mezi našimi lidskými potřebami a Božím nadpřirozeným zdrojem. Modlitba není jenom „zbožné snění“, které na nás má jakýsi podvědomý účinek. Modlitba je praktická záležitost, stejně skutečná jako telefonický rozhovor. A účastník na druhém konci – sám Bůh – nám říká: „Proste a bude vám dáno. … Nemáte, protože neprosíte“ (Matouš 7:7; Jakub 4:2).

Přijetí

           Když Bůh dává, je na nás, abychom přijímali. Bible říká: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24). Když v modlitbě prosíme, musíme věřit, a pokud věříme, dostaneme.

           „Máme v Něm pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s Jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od Něho“ (1.Janův 5:14-15). Neříká se tu, že budeme mít, ale že máme. Ne proto, že to dokazují naše smysly, ale protože to řekl Bůh.

           „Víra je základ poznání toho, v co doufáme, důkaz pro to, co nevidíme“ (Židům 11:1a). Víra věří, že Bůh odpoví, i když odpověď ještě nelze vidět. Nezáleží na tom, co si myslíme. Platí to, co říká Bůh. Nezáleží na tom, co cítíme, ale co víra přijímá.

Víra, která si přisvojuje

           V zoufalé snaze přiblížit členům církve, jak funguje víra, nabídl jeden kazatel své drahé hodinky skupině chlapců, kteří seděli v první řadě.

           „Chlapče, chtěl bys tyto hodinky?“ zeptal se nejstaršího z nich.

           „To je dobrý vtip. Vím, že to nemyslíte doopravdy,“ odpověděl chlapec.

           Stejnou otázku položil dalšímu a dalšímu. Pokaždé se mu dostalo podobné odpovědi.

           Nakonec kazatel nabídl své hodinky asi pětiletému klučinovi, který seděl na samém kraji sedadla a své bystré oči upíral na kazatelovu tvář.

           „Hochu, chtěl bys …“ To mu stačilo. Baculatá ruka se rychle natáhla po hodinkách a bleskurychle je strčila do kapsy. S uspokojeným, skoro dospělým výrazem prohlásil, že přesně tohle celou dobu potřeboval.

           Po bohoslužbě se ostatní chlapci seběhli kolem kazatele a protestovali: „Jak jsme měli vědět, že to myslíte doopravdy?“ „Přesně takové hodinky jsem chtěl.“ „Když jste to myslel vážně, proč jste mi je nedal do ruky nebo se mě nezeptal ještě jednou, abych měl jistotu?“

           Pouze ten nejmladší chlapec měl víru, která si přisvojila.

Skutek

           Mnoho lidí věří v Boží zaslíbení, nicméně pouze jakýmsi neosobním a neurčitým způsobem: „Ale ano, všeobecně jsou platná (ta zaslíbení), ale ne pro mě konkrétně v této situaci.“ Naproti tomu člověk, který Boha o něco požádá, a pak ve víře jedná, jako by se už dočkal vyplnění své prosby, se dočká naplněného zaslíbení. Vezme Boha za slovo ohledně nějakého zaslíbení a považuje je za splněné. Tomu se často říká „krok víry“.

           Vynikající ilustraci tohoto principu lze nalézt v biblické pasáži, kde Ježíš řekl malomocným, kteří Ho přišli požádat o uzdravení, ať se jdou ukázat kněžím. Ježíš je ještě neuzdravil, ale Bible říká: „když tam šli, byli uzdraveni.“ Jakmile začali jednat podle své víry a poslechli, přestože ještě neviděli odpověď na své modlitby, Bůh jim vyhověl. (Lukáš 17:12-14.) 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.  Věříme-li a vyvineme úsilí, Bůh tento krok ocení a vyhoví nám. Jak jednou kdosi řekl: „Když jde víra do lesa na houby, vezme si s sebou košík.“

Krok víry

           Jednou jsem se modlila dlouho a vroucně, a přesto jsem nedostala žádnou odpověď. Došla jsem až na konec svých sil a nemohla jsem už nic víc dělat. Proč mi Bůh neodpověděl?

           Začala jsem listovat Biblí a modlit se a v tom mi padla do očí tato slova: „všechno splnitt a zůstat stát“ (Efezským 6:13). Okamžitě jsem pochopila, co se stalo. Málem jsem obvinila Boha z toho, že nezodpověděl mou modlitbu, a přitom jsem vůbec neudělala, co jsem měla. Neudělala jsem krok víry, a proto moje víra neobstála.

           Začala jsem Ho tedy chválit a děkovat Mu za to, že odpověď už je na cestě. Za šest hodin jsem odpověď spatřila, ale nebyla o nic skutečnější, než když jsem poprvé učinila „krok víry“. Už tehdy jsem ji vírou vlastnila. Vidíme, protože jsme uvěřili; nebylo to tak, že jsme začali věřit, až když jsme viděli.

           Víra není grandiózní pocit ani něco ztěží dosažitelného, jak se mnozí domnívají. Víra prostě vezme Boha za slovo. Stejně jako se fyzickou rukou natahuješ, abys uchopil předměty, víra je takovou duchovní rukou, která se natáhne, aby dosáhla na Boží zaslíbení a přisvojila si je.

           Spoj se tedy modlitbou s Bohem, přednes Mu svoje prosby a domáhej se Jeho zaslíbení. On nikdy nezklame!

***

  Čas ztišení

           Ježíš praktikoval to, co kázal. V evangeliích se mnohokrát říká, že vstal před rozedněním, dříve než se probudili učedníci, aby mohl být se svým Otcem o samotě a přijmout pokyny na následující den. Jindy opustil zástupy i učedníky a odešel se modlit na odlehlé místo. Jestli to musel dělat sám Ježíš, tím více to potřebujeme my!

           My všichni potřebujeme čas ztišení s Pánem, kdy na chvíli opustíme svoje každodenní povinnosti, abychom odpočali svou mysl a ducha, uvrhli na Něj v modlitbě své problémy a starosti, abychom se posílili Jeho Slovem a občerstvili se několika momenty sladké přítomonosti s Ním. Ve skutečnosti mnohé z Jeho zaslíbení závisí jenom na tom.„Pojďte ke mně … a se mnou najdete klid a úlevu.“ (Matouš 11:28); „Volej ke mně … chci ti říct o velkých a úžasných věcech, o kterých si neměl ani tušení.“ (Jeremiáš 33:3).

           Když si každý den uděláš 10 nebo 15 minut a třeba i více na „ztišení“ s Bohem, zjistíš, že tvůj den bude probíhat mnohem lépe. Nemusí to být v určitou dobu na určitém místě, ani se nemusíš držet žádného předepsaného postupu. Prostě se jenom zastav a mysli na Ježíše. Řekni Mu, co máš na srdci, a naslouchej Jeho tichému hlasu v srdci. Dostaneš odpovědi, povzbuzení a sílu, kterou pro ten den potřebuješ. „.. ti, kdo důvěřují se svými problémy Bohu, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jsou v pohodě.“ (Izaiáš 40:31 modernější verze).

***

Film: Válečný kabinet https://uloz.to/!xXu4fHypE/valecny-kabinet-cz-avi

 

Advertisement